Každej si zaslouží druhou šanci, i kdyby ta první byla poslední.

pan H.

26. července 2010 v 21:13 | Honzoš... |  Povídky
Pan H. je člověk, který si jistě zaslouží své místo v Nerudových Povídkách Malostranských, ale bohužel tam není. Udělal totiž jednu zásadní a pro něj téměř osudovou chybu - narodil se…narodil se mnoho let po Nerudově smrti a kdo by se nyní odvážil zasahovat do mistrovského díla?! A tak se stalo, že pan H. unikl, ke svému štěstí, slávě, popularitě a bohatství.
Víte, pan H. je velice zvláštní postavička, velice komická ve vší své vážnosti. Představme si člověka, ale tohle není příběh o obyčejnym člověku, tohle je příběh o panu H., který je jak bychom dnes řekli trochu zvláštní. Je to člověk tichý, místo radostného přání dobrého dne od něj uslyšíte nanejvýš razantní kývnutí
hlavou a když už vám chce doopravdy něco sdělit je třeba nacházet se pokud možno na Měsíci či jiném podobném místě kde je absolutní
ticho. Ale nenechte se mýlit, pan H. není žádný hlupák, naopak má pěkně za ušima liška jedna podšitá.
Chodí velice tiše a o všem má přehled.
Jeho humor je ostrý jako list papíru, ale jen pro dobře vidící či slyšící posluchač dokáže rozeznat kdy myslí to co říká vážně, protože se vám může taky dobře stát, že se budete smát naprosto nevhodně něčemu co nebyl vtip, ale zadání práce. Samozřejmě i to má někdy pointu.
Pan H. je malý nenápadný a svými silnými brýlemi poněkud připomíná pana Uhlíře, ovšem bez kníru a s jistými ostrýmy až aristokratickými rysy. Zajímavé je si ho prohlížet když se snaží vyslovit slovo "černobílé", tak zvláštně vyšpulí rty jako by to slovo bylo prokleté, a pro něj skutečně je prokleté - pan H. totiž ví, že na světě nic není černobílé. Všechno je totiž šedobílé, kde bílá je zlo. Vysvětluje to na principu toho, že černá vlastně není barva.
Šedá je pak jeho oblíbená barva. Hlavně co se výběru ponožek do sandálů týče - ladí mu k pleti na nohou, která je však místy poněkud žilnatá. Nevíme jestli by nebylo vhodné navštívit lékaře, takováto barva lýtek opravdu není přirozená.
Kolují domněnky že pan H. pochází z rodiny barona Rothschilda. Možná právě proto, že ho často a rád cituje a to i ve chvílích kdy se to nehodí - příklad za všechny je osamělá chůze po chodbě a pronesená věta "Nejsme tak bohatí, abychom si mohli dovolit kupovat levné věci." Moudré pane H. barone. Tyto domněnky však mohou být zcela mimo realitu a pravděpodobně jsou.
Pan H. je celkově opředen tajemstvími. Nikdo například neví jakou hudbu večer ve svém bytě osamělý poslouchá, jestli nosí slipy nebo trenýrky a zdali jí radši kukuřici nebo hrášek a přiznejme si bez těchto informací nevíme o člověku vlastně vůbec nic.
Ale my se nevzdáváme a dále budeme pana H., za jeho velkými brýlemi v jeho kostkaté košilce s naškrobeným límečkem
a upnutých old school džínách, sledovat a pronásledovat a vyptávat se ho a hlavně snažit se ho zaslechnout a budeme vám o tomto záhadném stvoření nejžhavější necenzurované zprávy.
Naděje umírá poslední a věřme na zázraky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama