Každej si zaslouží druhou šanci, i kdyby ta první byla poslední.

Kráčí deštěm

28. října 2007 v 14:39 | Honza |  Povídky
....Jde po cestě. Kolem se nic nehýbe. Skoro jako by všechno zkamenělo. Neslyší žádné zvuky. Jen jeden - šum kapek dopadajících na barevné listí. Ono prší. Dlouhé černé vlasy se mu lepí na tvář. Pohlédne k nebi, je pošmourné, je šedivé a takové smutné. Pláče. Pláče vlastně on nebo to nebe? Možná on. Má k tomu přece důvod. Našel ji. Po takové době našel svůj sen a ona? ona jím opovrhla. Proč mají být jen přátelé? Neví. Našlapuje lehce po mokrém listí, jde bos, vlastně má na sobě jen plátěnné kalhoty a košili. Spadaného listí je tolik, je ho tolik. nemusí se bát že by se o něco zranil, nebojí se, strach je to poslední na co teď myslí. Vidí před sebou její krásné modré oči, její zářivý úsměv, který z každého dne udělal ten nejlepší v jeho životě a vidí zase ty modré oči jak se na něj dívají a neviděl v nich už nic. Žádnou lásku, žádné přátelství, byly vůči němu mrtvé.
....Něco ho donutilo zastavit. Stál na místě v jakési podivné společnosti mlhy, stromů a vůně mokrého listí. Najednou viděl v té mlze, jen kousek před sebou, tmavý stín. pohyboval se pomalu. pohyboval se kolem něj. Nikdy však nepřekročil hranici kdy by byl viditelný. On na něj křičí ať se ukáže. Ať se neschovává. On se toho stínu přece nebojí. A přece, jako by z něj vyzařovala nějaká podivná aura, strachu? ..Ne byla to podivná směsice míru a klidu s utrpením a bolestí. Najednou stín vykročil do kruhu viditelnosti a jemu se rozšířily velké hnědé oči poznáním, pochopil co se tedy stalo a na co v ten okamžik jako by zapomněl i když to byla událost která ironicky ovlivnila jeho.......hm život. Usmál se, ještě jednou.
Všude bylo rozsvíceno. Muži stáli ve dveřích a vážně se dívali jeden na druhého, zatímco většina žen byla zhroucena ve svých bytech na postelích a plakaly, ne smutkem, ale zděšením, konečně po dlouhých minutách se venku ozvaly policejni sirény a sanitka. Z výtahu vystoupil muž v šedém obleku a s fedorou na hlavě, kouřil cigaretu. Podíval se úzkou chodbou až ke dveřím posledního bytu, které jediné byly zavřené a před nimi ležel chlapec. Byl mladý, v ruce měl střep z nějaké lahve. Měl podřezané žíly. Muž zaklepal na dveře. Nikdo mu neotvíral, jen za dveřmi někdo plakal. Nějaká dívka. Zaklepal znovu, tentokrat mu otevřela. Podíval se na ní. Měla krátké blond vlasy v culíku, ale muže zaujaly ty oči, velké modré jako květy hořce.
Šel po ulici, v ruce držel láhev laciného vína. Pil celý večer, protože ona ho odmítla. Procházel se celým městem a pršelo. Byl celý mokrý a dlouhé černé vlasy se mu lepily na tvář. Měl hnědé oči plné slz, nebo to snad byl jen déšť? Byla noc. Všechny domy mu splývaly v jeden. Jeden jediný, ve kterém bydlela ona. Jakoby veden nějakou vyšší mocí najednou zakopl a spadl tvrdě. Obličejem přímo do kaluže. Když se zvedl všiml si, že stojí přímo před domem, kterému se snažil celý večer uniknout a využíval k tomu tu flašku která ležela poloprázdná vedle něj. Rozhodl se, že za ní pujde, že se jí omluví, ale za co? Přece za to nemůže. Neměl by tam nahoru chodit a přece se mu začaly posouvat nohy, jedna, druhá. Nechtěl, ale stejně šel. Nastoupil do výtahu vyjel do třetího patra a šel úzkou chodbou kde příšerně vrzala podlaha až k posledním dveřím. Zaklepal. Nic se nestalo. Stál před těma dveřma strašně dlouho. Nikdo mu neotvíral, nikdo na něj zpoza dveří nekřičel at jde pryč. Rozmáchl se a rozbil o ty proklaté dveře lahev. Pak si sednul na zem vedle futer a dal se do pláče. Proč mu tak ublížila? Najednou měl v ruce velký střep ze zeleného skla. A přesně věděl co musí udělat. Seděl tam opřený o zeď a ze zápěstí mu vytékala krev. Začínal mít halucinace, protože se mu zdálo že vidí les. Slyšel jak na okno vedle něj buší kapky deště, jejichž zvuk se pomalu zjemňoval a tišil až z něj bylo je šustěni kapek dopadajících na listí. Najednou už ho nic nebolelo, nevěděl kde je, ale bylo tu krásně a on kráčel lehce po spadaném listí.
(pozn. Ne každej život končí štastne až navěky. A ne všechno musí bejt veselý, a to i když sem optimista...:-))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kira.cool Kira.cool | 28. října 2007 v 20:25 | Reagovat

Náš věčnej optimista napsal něco pesimistickýho...tý vado...ale je to vážně krásný,strašně se mi to líbí:-*

2 Honzoš... Honzoš... | 28. října 2007 v 20:42 | Reagovat

Dekuju, i když nechapu co se to se mnou deje

3 Kira.cool Kira.cool | 28. října 2007 v 20:51 | Reagovat

Asi začínáš bejt cíťa:-D

4 Honzoš... Honzoš... | 28. října 2007 v 20:55 | Reagovat

ale klárko to sem byl dycky jen sem se bal to projevit....a ve škole se mi daří to skrejvat

5 Kira.cool Kira.cool | 28. října 2007 v 21:17 | Reagovat

Jo tak ty jsi to takhle přede mnou drze schovával...css:-D

6 Honzoš... Honzoš... | 28. října 2007 v 21:20 | Reagovat

ja tak nejak pred všema ale ted už jsem odhalen....achjo..už nejsem tajemnej už nejsem zlej...no zlej sem furt...a hajzl tuplem :D

7 Kira.cool Kira.cool | 29. října 2007 v 20:01 | Reagovat

Máš smůlu,já do tebe prostě vidim:-D

8 Honzoš... Honzoš... | 29. října 2007 v 20:04 | Reagovat

ne tak upplně ale hodně......to je tou vlnou tou vlnou....vlnou discaa :D

9 Kira.cool Kira.cool | 29. října 2007 v 20:25 | Reagovat

Dej pokoj s discem:-D...

10 Honzoš... Honzoš... | 29. října 2007 v 20:32 | Reagovat

tuc tuc tuc tuc tucnáááááci :D

11 sharlotte sharlotte | 29. října 2007 v 22:26 | Reagovat

WOW hezký, moc!!! Nevim co víc říct! =) A musela sem to číst 2x abych pochopila souvislosti, páni to se mi stává málokdy, takže buď sem teď natvrdlá nebo to byl fakt dobrej příběh! =)

12 Honzoš... Honzoš... | 30. října 2007 v 7:09 | Reagovat

myslim že ten přibeh neni tak skvelej....ale tim nechci řict že jsi natvrdla..:D jee to sem se do toho zase zamotal...achjo.....a dekuju za pochvalu....ver tomu že pro me moc znamena abys vedela...a víš kolikrát sem to čet ja než sem opravil vetšinu tech chyb? :D

13 sharlotte sharlotte | Web | 30. října 2007 v 14:38 | Reagovat

hihi to já ty chyby po sobě nikdy nenajdu, to až ségra se zlobí, že jí dělám s těma chybama ostudu... XD A já sem moc ráda, že si mí pochvaly ceníš! =)

14 Honzoš... Honzoš... | 30. října 2007 v 16:32 | Reagovat

ani nevíš jak...:-)vim prece jakej seš talent..a nazory lidi na kterejch ti zaleží sou dycky duležitý..ja jich velkou čast taky nenajdu tak co

15 sharlotte sharlotte | Web | 30. října 2007 v 21:39 | Reagovat

No co já to nepoznám XD Sem talent? Páni díky! =)

16 Honzoš... Honzoš... | 30. října 2007 v 22:08 | Reagovat

ale ty mas chybu v ty uzasny basni na vasem blogu...no zrovna sem se vratil z tanečních...takže te zdravim sharlotte :D a vsechny dalsi taky..byla desna prdel :D....no a ty nemas za co..je to fakt

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama