Každej si zaslouží druhou šanci, i kdyby ta první byla poslední.

A tak padá listí

10. října 2007 v 21:23 | Honza |  Povídky
....Tak je podzim. Tak javory žloutnou. Tak zachmuření pánové oblékli své šedivé pršipláště, nasadili si svoje chmurné klobouky a se svými nabubřelými dámami vycházejí ven aby se nechali vidět. Aby bylo vidět jakým společenským životem žijí. Jediné co pro ně něco znamená je názor dalších takových jako jsou oni. Jdu proti nim všem...nechápu to, proč tady třeba nejsou chodníky aby do sebe ti lidé stále jen nevráželi. Nechápu to, proč ti lidé nezvednou hlavu, proč se jen nepodívají na tu krásu na sebe kde žloutnou javory?.....Pozdravím a jsem sprostě odbyt...téměř odehnán...nechápu to, proč jsem jediný kdo nemá kabát, kdo nemá klobouk kdo nemá obtloustlou partnerku která na sobe má vrstvu líčidel a připada si jako kleopatra?
....Prodírám se davem těch obyčejných lidí, ano už jsem pochopil, to oni jsou tak obyčejní, tak normální až se mi z toho dělá zle...všichni jsou tak příšerně sobečtí a zahledění do sebe že už jim v srdci nezbývá žádné místo na obdiv, krásu, lásku......jsou vlastně už ted mrtví..oni už jen dožívají....
....A najednou ji uvidím....prodírá se davem který se šíří všemi směry přímo proti mě....taky mě zahlédla a vesele se na mě zasmála...zamířil sem k ní.....seznámili jsme se...přicházím na to že nikoho tak krásného jsem ještě neviděl...je tak úžasná...povídáme si dlouhou dobu...stmívá se...rozednívá se a kolem nás se zase začínají prochazet ty šedivé nevýrazné páry...bavíme se strašně dlouho..jak ji poznávám mam jí víc a víc rád..
....Proč to udělala? Proč odešla pryč? Přece jsme si tak rozuměli....opustila mě uprostřed těch všech..uprostřed celeho davu.....a zbylo ve mě jen prázdno....naplnil jsem si srdce diky ni a diky ni jsem ho i vyprazdnil.....prochází smutně davem hlavu mám sklopenou a nevnímám nic kolem sebe....Najednou si uvědomím že na hlavě mám klobouk a přes ramena šedivý dlouhý plášt...
NE!! Tohle nikdy, nikdy a kvuli nikomu se nestanu obyčejným, nestanu se uzavřeným vůči všemu a všem, už jen kvuli sobě budu pro všechny otevřený, už jen kvuli sobě se podívám nahoru na koruny podzimních stromů a zapomenu na zklamani a hodim to za hlavu.....stejně jako klobouk a plášt...Tvář mi ozáří slunce, hřeje...a jak krásně....
A já jdu po silnici plné lidí....zachmuřených pánů...jenže ted...ted se mi všichni vyhýbají, nevadí mi to...až ke mě někdo přistoupí beze strachu....budu vedet že to je muj přítel...a pomlžu mu.......a ted kráčím po silnici a vidim jen jak se kolem mě ve větru pohupují barevné listy...A tak padá listí....a ja sem štastnej.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sharlotte sharlotte | Web | 10. října 2007 v 22:29 | Reagovat

WOW!!!! To bylo krásný, vážně moc krásný! Vážně! =)

2 Honzoš Honzoš | 11. října 2007 v 16:10 | Reagovat

vážně? asi že sem se dneska rozhod že odmítám bejt pesimista..proste me to nebaví...

3 Honzoš Honzoš | 11. října 2007 v 16:11 | Reagovat

ale dekuju ti

4 sharlotte sharlotte | Web | 12. října 2007 v 22:03 | Reagovat

Nemáš zač. Dostalo mě to =)

5 Honza Honza | 12. října 2007 v 22:51 | Reagovat

víš co sem včera ráno zjistil? že vim že sem psal článek ale když sem si ho odpoledne pak čet tak sem si vubec nevzpominal že bych neco takovýho psal......jen takový mi to přijde zajimavý

6 sharlotte sharlotte | 15. října 2007 v 9:22 | Reagovat

To je opravdu zajímavý... =)

7 Honza Honza | 15. října 2007 v 17:02 | Reagovat

nevim asi píšu zhulenej...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama