Každej si zaslouží druhou šanci, i kdyby ta první byla poslední.

....o tom

5. července 2007 v 13:33 | Honzoš |  Deník
...tak bohužel asi dnes, v tomhle článku porušim svou zásadu a svuj slib kerej sem si dal že nebudu psát pesimistický články..takže byla tady neuplná verze toho článku...rozhodl sem se ulevit svýmu svědomí a dát sem komplet...takže tady to je...:-(
Asi už k tomu není co říct, ale před pár dny se stala dopravní nehoda, kdy auto nabouralo do stromu na cestě z Velkých Hamrů do Zásady na jablonecku.
V tom autě seděli dvě dívky a jeden chlapec. Jedna z dívek se jmenovala Klára. TO byla, bolí mě u srdce když používámten výraz "byla", ale bohužel tomu
tak je. Ano, všichni při té tragické autonehodě uhořeli. Klára byla veselá holka plná elánu a plná života, pamatuji si všechny zážitky s ní. všchny
rozhovory a nejvíc ze všeho všechny hádky. Vím, zní to obehraně, když řeknu, že bych chtěl aby se to vrátilo zpátky, abych jí mohl říct tolik věcí.
Spousta lidí se tomuto postoji jen směje, ale to jsou pouze ti kteří se s tím nesetkali. Jo, spousta lidí se se smrtí nesetká prakticky po celý život,
až tedy do okamžiku kdy jsou již většinou dospělí, vyspělí a připravení nést tu zkušenost životem. Všichni si říkají, když vidí v televizi zprávu
o smrti několika lidí, že je to sice strašné, ale že jich se to vůbec netýká. Je to omyl. Obrovský omyl. Co myslíte, neříkali si tohle právě ti, kteří
jeli příliš rychle tím autem?...Jsou přece mladí.ha..a tudíž snad i nesmrtelní? Ne. Je mi jich všech tří co umřeli líto, ale vrátit se to teď už nedá.
Je mi to líto, ale když si přiznám, že Kláru jsem vlastně znal jen zběžně, často jsme si sice povídali a byli jsme kamarádi, ale nijak zvlášť jsme se
nepřiblížili. Jak asi je těm, kteří ji znali velmi zblízka, jejím nejlepším přátelům? Její rodině? Jedné mojí spolužačce Karolínin brácha psal sms "jestli
by s nima nechtěla jet pod stan" a za půl hodiny byla jeho sestra mrtvá...někde. Jak myslíte, že mu asi bylo když se to při svém plánování prázdnin právě
tohle dozvěděl?..JÁ bych tohle asi těžko snášel. Ne, já bych ztrátu takhle blízkého člověka nepřežil. A co to je za krutý svět, když Klářina nejhlepší
kamarádka se o její smrti dozví od nějakejch pubertálních kreténů, kterým tohle všechno vlastně přijde strašně vtipný?..Který se smějou tomu, že viděli
jejího bráchu brečet, když se to dozvěděl. Takový lidi nemají ani kouska citu v těle, nebo je už vůbec nechápu.
Když tenhle článek píšu, vybavuju si její úsměv, její pohyby, pohození vlasy, když na mě promluvila při hodině němčiny. Do toho všeho mi tu zní smutná
muzika a já tady jen melancholicky přemejšlim. Je to úžasný, když si připomenu Kláru, jak měla žíly plné života, stále měla chuť něco dělat a když už tu
není vzalo to chuť cokoli dělat i mě. Jo, i ta písnička od Flypside - Happy birthday. Nehodí se možná přímo k tomuhle tématu, ale celkem přesně vystihuje
o čem teď právě píšu. "May be one day, we can meet face to face, in The Place without time and space..." Jo myslím že s ní se ještě jednoho dne setkám.
..právě zkončili televizní noviny a já jsem si přes jejich trvání čtyřikrát vzpoměl na Kláru, protože byly vysílány čtyři reportáže o tom že někdo umřel.
Za den 5.7.2007 umřeli čtyři lidé, kolik z vás o tom má aspoň tušení? Asi nikdo z těch kdo čte tenhle článek. Ale ten už vlastně teď není aktuální.
Potřeboval jsem se z týhle hrozný nálady a smutku vypsat, ještě nevim jestli mi to aspoň trochu pomohlo..počkám a uvidim a ono to snad časem přejde a
do tý doby půjdu, nebudu se zahazovat s věcma který mě ve skutečnosti nebaví, s nudnejma lidma a budu žít naplno. Naplno ne kvůli Kláře, ale kvůli sobě,
protože já chci aby tenhle můj život aspoň za něco stál, kdyby TO mělo přijít brzy. Zkuste mě napodobit, protože jinak to bude stát za hovno.
Honzoš
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sexy letadlo sexy letadlo | E-mail | Web | 6. července 2007 v 20:33 | Reagovat

jak zvláštně vypadá těch pár smutnejch řádků na tak veselym a optimistickym pozadí... to je všechno, co k tomu můžu říct... nemam slov... =[

2 Kira.cool Kira.cool | 16. srpna 2007 v 22:33 | Reagovat

Chybí mi, ten její úsměv, když si pokaždý zakryla oči a.."kde je prďolka, kuk na něj"..jak jsme spolu chodily o přestávkách do krámu, jednou nás nachytal ředitel, Klárka úžasně zareagovala a my z toho přímo mistrně vybruslily..byl to vlastně první člověk ve třídě, s kterým jsem se začala bavit, a pak jsme se daly dohromady s Elou..stala se z nás nerozlučná trojka..celej ten rok jsme byly pořád spolu, o hodinách, o přestávkách..odpoledne..stala se nenahraditelnou součástí mýho života..nikdy nezapomenu na ty všechny věci, co se nám přihodily, co jsem prováděly za kravinky..a teď jsme s Elou jen my dvě..samy..chybí nám kus nás, protože člověk, na kterým nám tak záleželo..odešel... Ztráta se nedá popsat...ztráta se dá pouze cítit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama